Svátek má: Matouš

Komentáře

Jak rozumět jmenování Duky kardinálem?

Pro Vatikán je smysl a cíl jmenování druhého českého kardinála v dnešním Česku vcelku jasný.


Naopak, co toto jmenování znamená pro nás, pro české obyvatele, to zatím moc jasné není. I když časová souvislost mezi jmenováním nového kardinála v Česku a velkou církevní loupeží zvanou restituce církevního majetku nabízí možnosti různých interpretací.

Česká média se nad převzetím kardinálského úřadu Dominikem Dukou zalykala nadšením. Zejména Česká televize přitom předvedla neúměrnou reakci srovnatelnou snad jen s úmrtím V. Havla. Pozornost a čas, které jmenování D. Duky kardinálem poskytla, budily dojem, že snad máme novou hlavu státu. Při tom ovšem svým divákům – věrna sama sobě – leccos zamlčela.

Například fakt, že po této (již čtvrté) konsistoři Benedikta XVI. bude podle relevantních údajů z kardinálů, co volí papeže (takových je podle dostupných informací 125) celkem 83 ze severní polokoule. Z toho 67 Evropanů, mezi nimi skoro polovina Italů. Je tedy minimálně patrné, že na historicky prvního ne-evropského papeže si ještě hodně dlouho počkáme.

Mnozí si blíže všimli – nikoli tak ČT – další věci: že tentokrát žádný kardinálský klobouk nešel do Latinské Ameriky. Proč asi tentokrát ostrouhal kontinent, který polský papež označoval jako "světadíl naděje"? Vždyť tam žije více než polovina všech katolíků vůbec. Nejspíš to tedy znamená, že katolická církev se k nějakému „Obamovatění“ nechystá.

Nedostalo se ani na černou Afriku. A ta je přitom prioritním cílem katolické pozornosti i charity - jako světové centrum lidského utrpení a bídy v důsledku ozbrojených konfliktů, hladu a nemocí.

Poslední poznámka ke "geografii" papežovy "tvorby" kardinálů. Jmenování kardinálem se nedočkal ani žádný biskup z Blízkého východu. To je až nepochopitelné, vždyť útoky na křesťany v arabském a islámském světě jsou průvodním znakem zmatečného politického pohybu v této civilizačně-kulturní oblasti naivně označovaného jako "Arabské jaro".

Jeden z členů britského parlamentu nedávno uvedl, že pokud Asadův režim v Sýrii padne, pak nelze vyloučit vyvraždění několika tisíc křesťanů "povstalci". Že by i to byl důvod proč od iniciátorů vojenské intervence v Libyi (při "znásilnění" příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN) dnes najednou slyšíme, že vnější vojenský zásah v Sýrii nepřipadá v úvahu?

Bylo by předčasné činit z výše uvedených údajů dalekosáhlé závěry. Přesto je už nějakou dobu zřejmé – a zmíněný geografický rozměr nedávno jmenovaných 22 kardinálů to potvrzuje – že Benedikt XVI. do značné míry opouští intenzivní planetární záběr působení polského papeže. A nebude to jen věkem někdejšího kardinála Ratzingera.

Lze už dnes soudit, že Jan Pavel II. se svým celosvětovým evangelizačním úsilím propadl? Je to možné, ale jednoznačně bych to dnes ještě netvrdil. Nezapomínejme, že katolická církev dělá politiku vykalkulovanou na desítiletí či staletí dopředu, nikoli na jeden či dva, čtyř- nebo pětileté volební mandáty.

Benedikt vrací katolictví jeho evropocentrismus. Vrací se ke kořenům? Snaží se posílit (či zachránit?) katolictví v prostoru, odkud začalo expandovat, resp. bylo ohněm a mečem nasazeno na jiných kontinentech?

Je-li tomu tak, pak Evropa coby těžiště papežova zájmu nijak neudivuje. Skandály katolického kléru, především kněží pedofilové, způsobili v západní Evropě náboženskou spoušť, silný odliv věřících, nevídaný pokles vlivu katolické církve a důvěry v ní. V dnešní Evropě na hranicích hanby nehoří kacíři, nýbrž prestiž a možná i sama budoucnost katolicismu.

V tomto širším kontextu není jmenování Dominika Duky kardinálem – při vší úctě vůči jeho osobě – ničím světoborným. Benedikt XVI. tím prostě dal najevo, že v současné katolické mizérii v Evropě nechce Česko odepsat. A proč by také měl jednat jinak? Vatikán se málokdy vzdává (co na tom, že Jan Pavel II. neuspěl se svou snahou o aktivizaci českého faktoru po jeho politickém návratu do lůna církve katolické)? I když mu v tom např. Václav Havel šel velmi na ruku, a to v rozporu s tradicemi této země.

Na závěr zdánlivě jednu drobnost. ČT soudí, že jako kardinál bude D. Duka patřit "k nejbližším spolupracovníkům" papeže. Doporučuji těm, kteří chtějí vědět, kdo opravdu jsou tito "nejbližší spolupracovníci", přečíst si (i) na toto téma stanovisko kardinála Vlka na jeho webu "kardinal.cz". A uvidíte, že není kardinál jako kardinál. A že s D. Dukou to je v tomto ohledu jinak než jak to divákům věší na nos ČT.

Takže nevím. Jde v tomto případě "jen" o překroucení informace ze strany ČT nebo o přímou dezinformaci? Vypadá to, že ČT vývojově "zamrzla" v koncepci "mluvících hlav" asi tak na úrovni parlamentních voleb v létě 2006. Tehdy se jeden "rozhněvaný mladý muž" z ČT, který suverénně tlumočil českou Ústavu, a ani neobtěžoval si ji před rozhovorem se mnou vůbec přečíst.

Ale zpět k věci: dominikán Dominik Duka dostal po dlouhém přemítání a rozvažování v Římě důvěru. Zdá se, že jeho úkolem je zamezit dalšímu "odcházení" českomoravského prostoru z mapy katolické Evropy.

Uvidíme, jak se mu bude dařit. Jako poslanec za Ústecký kraj, který je považován za "nejvíc ateistický" v ČR, budu jeho aktivity pozorně sledovat. A lidé z tohoto kraje stejně jako mnozí a mnozí další obyvatelé Česka určitě také.

Jiří Parroubek