Svátek má: Bořivoj

Komentáře

Jsou úroky českých obligací opravdu skvělé?

Nečasova vláda, pokud jde o výsledky své hospodářské politiky, je velmi neúspěšná.


Hospodářství země klesá, koupěschopnost obyvatel klesá a ekonomika státu prohlubuje zaostávání za okolními zeměmi a nejvyspělejšími státy světa. Pokud ve sněmovně dojde na debatu na ekonomická témata, vytáhne ministr financí vždy trumfové eso: tato vláda prý dosahuje fenomenálního úspěchu při prodeji českých státních dluhopisů. České dluhopisy totiž nabízejí investorům jen o něco málo vyšší nominální výnos nežli německé. Je to pravda, ale ne celá.

Zatím se panu ministrovi vždy v závěru každé, pro vládu nepříjemné debaty o ekonomice, toto trumfové eso podařilo vynést. Naposledy při mé interpelaci, kdy jsem se ministra financí tázal, jak se daří plnit tzv. prorůstová opatření schválená nedávno vládou. Plnění vládních opatření nic moc, a tak bylo trumfové eso opět vyneseno. Pan ministr se tváří, jakoby dnešní vývoj „spreadu“ (rozdíl v úročení oproti státním papírům, zj. německým, proti tzv. benchmarku) českých státních obligací byl v dnešní EU něčím mimořádně výjimečným a také ve vztahu k minulým vládám něčím úžasným.

Pokud jde o EU a eurozónu, pak klíčovou funkci při prodeji dluhopisů států převzala Evropská centrální banka (ECM), která sama vykupuje ohrožené dluhopisy a tím sráží úrokové sazby celého trhu. To před léty nebylo, ale ECM to nebude a nemůže dělat věčně.

Podle „Zprávy o finanční stabilitě ČNB“ za rok 2011, která nabízí nahlédnutí i do první poloviny roku 2012, byly výnosy českých státních dluhopisů nad německými, francouzskými a belgickými, ale výrazně níže nežli španělské či italské.

K 10. 5. 2012, kdy zpráva končí, byl výnos v případě Německa 0,52%, Belgie 2,07%, ČR 2,31% a Španělska 5,02%.

Dluh sektoru vlády v ČR („veřejný dluh“) i se započtením církevních restitucí v současnosti přesáhl 1,7 bilionu Kč a pohybuje se kolem 45% HDP a dusí zemi.

Vraťme se však do roku 2006 (tehdy jsem byl českým premiérem), kdy tento dluh – po likvidaci neblahého dědictví a spouště z kuponové privatizace – činil 948,1 mld. Kč, což bylo 28,3% HDP (a zhruba kolem této cifry se pohyboval setrvale v letech 2004 až 2007). V letech 2005 a 2006 hospodářství vzkvétalo, rostlo 7 % tempy. Koruna tehdy posilovala nejrychleji z měn střední Evropy, skoro o 40% za sedm let.

Inflace byla pod kontrolou. Stejně tak schodky státního rozpočtu, které byly v letech 2005 – 2006 z rozhodující části tvořeny rezervami použitými k vylepšení hospodaření státu v budoucnu (92 mld. Kč rezerv) anebo řešení problémů státu z 90. let (40 mld. Kč šlo do České konsolidační agentury).

České státní papíry se tehdy prodávaly s minimálním úrokovým kuponem (úrokovou mírou). Často byl stejný jako německý nebo byl dokonce nižší! České dluhopisy proto měly v letech 2005 až (počátek roku) 2007 často záporný spread. Tedy kupon byl nižší než německý. Např. v půli března 2007, kdy zmíněná zpráva končí, byly výnosy desetiletých státních dluhopisů ČR 3,76 %, Německo 3,882 % a USA 4,483 %. Spread vůči Německu tak činil minus 12 bazických bodů a vůči USA dokonce minus 72 bazických bodů. Proč se pan ministr tváří jakoby to nevěděl?

Suma sumárum i s těmi úrokovými výnosy českých státních papírů je to jinak, než ministr financí říká. ČR dnes – tak jako jiné státy EU – využívá dobrodiní výkupu státních cenných papírů ze strany ECB. A kromě toho, v nedávné minulosti v letech 2005 – 2007 (ne však za této vlády) na tom výše kuponu českých státních papírů k benchmarku (hodnota kuponu německých státních obligací) byla na tom ČR lépe.

Jiří Paroubek