Svátek má: Beáta

Zprávy

Velikost textu:

Eduard Chmelár: Je EU ještě mírovým projektem

Eduard Chmelár: Je EU ještě mírovým projektem

Jedním z nejdůležitějších problémů, které řešily účastníci  1.ročníku mezinárodního mírového fóra Sjednocení pro mír v Bratislavě, byla zjevná a znepokojivě rostoucí militarizace Evropské unie.

Eduard Chmelár, slovenský analytik
23. září 2021 - 04:20

Upozorňoval jsem na tuto hrozbu již několik let, ale dnes už nejsme jen v rovině tušení, úvah a prognóz, dnes máme k dispozici tvrdé data, která jednoznačně potvrzují tento nebezpečný trend, píše na facebooku Eduard Chmelát, slovenský analytik.

Například analýza transnacionální institutu (TNI) dokázala souvislost mezi obchodem se zbraněmi, válkami a nucenou migrací. Pokud by to někdo nechápal, řeknu to jasnější: Evropská unie doslova vyrábí uprchlíků prostřednictvím obchodu se zbraněmi. Závěr zprávy TNI potvrzuje, že evropské zbraně nejsou používány k ochraně obyvatelstva nebo k posílení regionální bezpečnosti (jak to tvrdí zkorumpovaní politici a novináři), ale na destabilizaci celých zemí.

V červenci tohoto roku vydala Nadace Rosy Luxemburgové publikaci pod názvem militarizovaný unie, v níž přesně popisuje historii militarizace EU, zkoumá narativní, pomocí kterých se militaristické kruhy usilují legitimizovat zbrojení a poskytuje přehled jednotlivých aktérů.

Již v roce 2002 byla ustanovena malá pracovní skupina v rámci konventu, která měla diskutovat o budoucnosti evropské obrany. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby členy této skupiny nebyly výlučně zbrojního lobbisté a tvůrci strategií z prostředí vojenského establishmentu. Už tehdy bylo jasné, kam to směřuje.

Někteří z vás si možná budou pamatovat, že jsem začal bít na poplach právě ve chvíli, kdy v roce 2017 aktivovali tzv. stálou obrannou spolupráci unie Pescia. Politický establishment ruku v ruce se zbrojním lobbistou jakým byl i Jaro Naď celý projekt vychvalovali jako krok k větší samostatnosti evropské obrany. Já jsem však už tehdy varoval, že tento podvod povede k militarizaci unie a bude státy EU tlačit k ještě vyšším vojenským výdajům - a vývoj mi dal za pravdu. Chtěl bych důrazně varovat, že současné plány na vybudování evropské obrany nejsou distancování se od NATO a už vůbec ne od militaristické politiky Spojených států. Jsou jen signálem, že EU chce dělat totéž co USA a roztáčet vlastní byznys se zbraněmi duplicitně vedle toho, co od ní požaduje Washington v rámci Severoatlantické aliance. Je to nebezpečné a je třeba to kategoricky odmítnout.

Ministři zahraničí EU se v New Yorku v rámci probíhajícího Valného shromáždění OSN dohodli, že chtějí (řečeno slovy Ivana Korčoka) "společnými silami zabránit destabilizaci Afghánistánu" ... Oni si z nás dělají blázny. Vždyť ho pomáhali destabilizovat dvacet let! Rozmlátili ho na cimpr campr a ještě se chtějí do toho míchat? Platí to, co řekl jeden Afghánec žijící v Praze v České televizi: Afghánistán třeba nechat na pokoji!

Evropská unie postupně ztrácí své nejpřitažlivější rysy, kterými nás lákala do svého středu. Nejprve se mluvilo, že Evropská unie dokáže zabránit negativním sociálním a environmentálním důsledkům neoliberální globalizace. Dnes vidíme, že jim nejenže nezabránila, ale jim ještě napomáhá. No nejušlechtilejším cílem EU bylo vždy udržení míru. Evropská unie přece vznikla jako mírový projekt, díky ní se na kontinentu již nevedou války a dostala za to i Nobelovu cenu míru - alespoň tak se mluvilo. Je pravdou, že EU dokázala udržet ve svém nitru stabilitu - no o to intenzivněji vyvážela války do zahraničí. Zpráva se tak vlastně stejně jako Římská říše, která uvnitř impéria nabízela klid (Pax Romana), ale za jeho hranicemi vedla krvavé nemilosrdné války. Ale takto skutečný mír nevypadá.



A tak mi promiňte, že se budu na závěr opakovat - určitě jste to už ode mě často četli nebo slyšeli během prezidentské kampaně - no důležité věci je třeba trpělivě opakovat, dokud je všichni nepochopí. Pokud má zůstat Evropa mírovým projektem, filozofie její obrany musí být jiná než filozofie NATO. Jejím jádrem nemají být vojenské výboje, intervence, mise (nazvěte si to jakýmkoli zjemňujícím slovem) do jiných zemí, ale stabilizace vlastního prostoru a blízkého zahraničí. K bezpečnosti nemusíme a ve skutečnosti ani nemůžeme přispívat mnohamiliardovými státními zakázkami na nákup nejmodernějších a nejsmrtonosnějších zbraní, ale zejména a často i výlučně vytvářením sociální a environmentální udržitelné společnosti, rozvojovou pomocí, budováním polních nemocnic a odstraňováním minových polí. Jinými slovy, měli bychom vyvážet stabilitu, a ne války. Jak řekla na konferenci Sjednocení pro mír známá česká ekonomka Ilona Švihlíková, spíše než začneme bezmyšlenkovitě vrážet peníze do zbrojení, aniž jsme si položili otázku, na co to potřebujeme, si musíme definovat skutečné hrozby. Namísto 2 procent HDP na tanky, stíhačky a bojové vrtulníky, bychom měli raději splnit svůj morální závazek vůči OSN - dávat 0,7% na rozvojovou pomoc - konkrétně na sociální, ekonomickou a environmentální stabilizaci blízkého zahraničí, abychom pomohli vytvořit tamním lidem dobré podmínky pro život, aby odtud neměli důvod utíkat. Filozofie evropské bezpečnosti by měla být mírová, ne vojenská. Jinak celý projekt EU ztrácí smysl.

A ještě něco. Dnes je 210. výročí narození Michala Miloslava Hodži, klíčové postavy slovenského národního hnutí, autora Žádostí slovenského národa, spolutvůrce spisovné slovenštiny a jednu z vedoucích osobností první SNR. Hodža byl zapálený za naši národní věc více než kdokoliv jiný, ale jeho citlivá duše evangelického kněze, který věřil v Kristovo přikázání "miluj své nepřátele", se nemohla smířit s tím, aby se věci řešily vojenským konfliktům. Po zbytečném masakru, kterého se dopustili štúrovské povstalci na Staré Turé (a který by byl dnes klasifikován jako válečný zločin) se rozhodl povstání opustit, čímž si vysloužil hněv a opovržení Štúra a Hurbana. Hodža však nebyl zbabělec, byl pouze principiální člověk a zůstal věrný svým hodnotám. Pro tyto vlastnosti ho nazývám prvním Slovenská pacifistou. Promítněte si to do dnešních dnů. Do hodnotového světa současných Slovenská politiků a političek, kteří dnes oslavují Den ozbrojených sil (ačkoli většina z nich ani neví, proč), ale včera si ani nezmínili na Světový den míru, na Michala Miloslava Hodži ani nemluvě. Pamatujte na to: není jedno, z jakých hodnot vycházíte, dříve či později se to projeví na vašich činech ...



Na snímku je Pavel Dubček, syn Alexandra Dubčeka a generálmajor Svetozár Naďovič, který velel pozemnímu vojsku československé armády a řídil odchod sovětských vojsk z česko-slovenského území. Za jeho zásluhy za bezproblémový a hladký odsun okupační armády mu prezident republiky udělil nejvyšší státní vyznamenání, řád Ľudovíta Štúra I. třídy, který získali v dosavadní historii pouze dva vojáci - kosmonaut Ivan Bella a on. Přesto mnohé novináře překvapilo, když na jejich otázky odpověděl: „Mám Rusy rád a nechtěl bych, aby byly našimi nepřáteli". Včera přišel na fórum Sjednocení pro  mír, aby svým pevným zvonivým hlasem řekl památná slova: „Neřídil jsem odsun jedné armády proto, aby sem přišla další. Nepřeji si rozmístění jakýchkoliv cizích vojsk na území Slovenské republiky." Tuto větu vojenské legendy však už zkorumpovaná média citovat nebudou.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)